Víkendový výlet
Tak jsme se zas jednou rozhodli něco podniknout. A jelikož někteří z nás jsou sportovci a ti ostatní se taky nechají ke všemu ukecat, tak jsme vyrazili na víkendový výlet po české krajině.
Jako primární cíl byla stanovena Vraní skála kousek od Zdic, protože jsem tam už párkrát byl a je to tam vcelku hezké. Po podrobnějším studiu mapy z toho pak vykrystalizovala cesta Zdice - Rakovník, protože na Vraní to přeci jen je ze Zdic celkem kousek a čtyřkilomertová tůra tam a zpět, trvající celý výkend, není zrovna moc úctyhodný výkon. Jako dopravní prostředek byl zvolen klasicky vlak. A tak jsme jeli.
První problém nastal už ve Zdicích, když se mi ve tmě nepodařilo trefit správnou cestu z nádraží a tak jsme se na turistickou značku narazili až poté, co jsme prošli výrobním závodem Narexu (dovnitř jsme vstoupili asi v osm hodin večer, hlavní bránou, zcela nepovšimnuti vrátným a podnik jsme opustili otevřenými nehlídanými zadními vrátky) a absolvovali kus cesty po vlakových kolejích na trase Praha - Plzeň. Pak už jsem přeci jen okolní krajinu trochu poznal a tak jsme dál pokračovali bez bloudění. Poslední etapy lesem jsme sice již absolvovali za svitu mobilu, ale to nám nijak nezabránilo najít si pohodlné spaní na prvním poli. V noci nás občas budila zima, ráno to pak finálně dorazilo sluníčko. Ale zas jsou z toho pěkné fotky.
V sobotu jsme se vyškrábali na Vraní, pokochali se rozhledem a posnídali. Další cesta pak fádně vedla neustále nahoru a dolů, až jsme došli do Nového Jáchymova, kde jsme poobědali. Takto posilněni jsme ušli už jen kousek a cestu jsme ukončili na příhodné lesní mýtině. Pozorovat západ slunce z kazatelny sice byla nuda, ale naštěstí jsem s sebou měl foťák a tak jsem se aspoň bavil focením.
V neděli jsme se pak mihli kolem Křivoklátu a zjistili, že když se člověk vydá po vyhlídkové cestě, tak určitě bude muset zdolat ty nejprudší a nejvyšší vrcholky v okolí. A občas tam ta vyhlídka nahoře nějak chybí. Když už jsme se pak ke konci dne konečně propracovali zas k rovinkám, kde člověk pořád nefuněl jak lokomotiva, tak sportovnější část naší výpravy prohlásila, že to už je nuda a zapíchli jsme to na prvním vlakovém nádraží.
V Rakovníku jsme pak ještě bleskově zkoukli parní mašinku a fičeli jsme zas zpět do Prahy, do práce, do výtahu, do pohodlného kancelářského křesla … Aaaaaach.
Komentář další části výpravy: No ja bych jenom poopravil puvodni cast: “když se mi ve tmě nepodařilo trefit správnou cestu z nádraží” na “kdyz sem zase chtel perlit jak se tady vsude vyznam, tak jsem dovedl celou vypravu po tme do naprosteho neznama! Museli jsme po spickach prochazet Narexem (s narvanyma krosnama na zadech) abychom tam neobudili vratneho, prodirat se pak bodlavym houstim v kratasech a hledat jak se dostat na druhou stranu dalnice. A to uz nemluvim o particce ozralych typku kteri s nama jeli z Prahy vlakem, a nez nase vyprava ‘dorazila’ konecne do Zdic, tak ona particka uz tam davno sedela vesele u piva … “
A fotky od Standy