V Hondurasu se nachází také jedno z nejjižnějších velkých mayských sídel a tak jsem neodolal a navštívil ho. Po skvostech typu Chichen Itzá, Palenque, Tikal nebo El Mirador už jsem od toho moc neočekával, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen.
»Z Antiguy jsem se přesunul na pobřeží Karibiku a následně do Hondurasu. Po příjezdu do La Ceiby mě poněkud překvapily bankomaty, z nichž se mi nedařilo vybrat ani s jednou z karet co mám sebou. Po pár hodinách stresu naštěstí záložní Visa povolila a vydala alespoň nějaké peníze, takže jsem se mohl v klidu ubytovat a začít obvolávat banky. Nakonec se ukázalo, že moje Visa karta má v Hondurasu limit max. 1 výběr denně a max. 150 euro. S MasterCard se mi nepodařilo vybrat vůbec, i když s německou MasterCard to například šlo. Když se tohle vyřešilo, nic již nebránilo pokračování do mé původní destinace, za šnorchlováním na ostrov Utila.
»V překladu “Starobylá Guatemala” je předchozí hlavní město Guatemaly. To současné se jmenuje jen Guatemala :).
»Po návratu z El Miradoru se s výlety roztrhl pytel a tak jsem v následujících dnech vystoupal na sopky Acatenango (3976 m.n.m, s výhledem na aktivní sopku Fuego), Tajumulco (4220 m.n.m, nejvyšší hora Střední Ameriky) a Chicabal (2826 m.n.m, s posvátným jezerem v kráteru). A po pár dnech odpočinku a přechodu z Quetzaltenanga k jezeru Atitlan pak ještě na stejnojmennou sopku Atitlan (3540 m.n.n.).
»Návštěvou Oaxacy můj pobyt v Mexiku v podstatě skončil a dvěma dlouhými přejezdy jsem se přesunul o jeden stát dále na jih, do Guatemaly. Tady jsem navázal na své předchozí putování za mayskými památkami na Yukatánu a zamířil do Flores.
»Jelikož výlety jsem jen letmo zmínil v předchozím příspěvku, tady jsou nějaké fotky a video.
»Pár fotek ze sobotní odpolední procházky po městě. Celkem jsem tady a v okolí strávil skoro dva týdny. Částečně povalováním se a kurýrováním se v hostelu, částečně návštěvami muzeí, okolních zajímavostí a ruin a částečně výletováním v blízké Sierra Norte.
»Hlavní město Mexika je současně také jedním z největších měst světa. Naštěstí většina zajímavých oblastí je dostupná metrem, takže i přes šílené dopravní zácpy, co tu každý den mají, se tu dá pohybovat docela jednoduše a rychle. Tedy až na těch pár výjimek, kdy se i metro ucpe a vlaky kromě zastávek ve stanicích zastavují i uprostřed tunelu.
»Jak už bylo vidět i na předchozím videu, pohyb po Yucatánském poloostrově pokračoval dál směrem na západ. A k nemalé radosti klesly po opuštění státu Quintana Roo (leží na východním pobřeží poloostrova) ceny ubytování asi o třetinu a o něco málo i pak při cestě dál směrem k Mexico City. Můj pocit je, že i samotné Mexiko začalo vypadat i o něco víc mexičtěji :). Jídlo bez tortilly tu člověk skoro nesežene a pikantní je už i to, co donesou na talíři.
»Že Belize bude jiné než Mexiko se ukázalo už při nástupu do autobusu z Chetumalu do Belize City. Místo relativně komfortního (i když většinou brutálně klimatizového) vozu stál na terminálu starý americký školní Bluebird. A řidič a průvodčí místo španělštiny používali angličtinu.
»Jelikož jsem o Cancúnu před příletem nenašel nic zajímavého, tak jsem tam jen přespal kousek od autobusového terminálu a další den pak hned nastoupil na autobus směr Tulum. Ten má hned dvě zajímavosti v dosahu jízdního kola a to pláž a mayské ruiny na pláži. Takže jsem hned oboje navštívil.
»Pětidenní ťapání ve vedru a vlhku člověka přece jen unaví a tak dalším cílem byly pláže na pobřeží Karibiku. Nejprve Taganga, bývalá rybářská vesnice, nyní už plná relaxujících a pařících baťůžkářů. Tam jsem se ale k focení nějak nedostal :). Potom jedna opuštěná pláž vedle národního parku Tyrona, kde jsme zas do třetice potkali Australany a pár dní si tam s nimi hráli na trosečníky. Pak na skok doporučená Playa de la Concha, která ale za návštěvu ani moc nestála a nakonec samotný národní park Tyrona, kde mi při vstupu zabavili další, čerstvě koupený, nůž :(. Park sám o sobě za návštěvu asi stál, alespoň kvůli šnorchlování, ale byl příšerně přelidněný a se superdrahým vstupem.
»O tomhle treku jsem uvažoval už od té doby, co jsem vyrazil na cesty, ale dokud jsem nedorazil na karibské pobřeží Kolumbie, nebyl jsem si jistý, jestli ho lze ještě podniknout. V Cartageně jsem zjistil že ano a jelikož většina z party, se kterou jsme prozkoumávali Cartagenu nad tím také uvažovala, dali jsme hlavy (a peníze) dohromady a přesunuli se do Santa Marty. Tam jsme den obíhali agentury, smlouvali jak diví a nakonec srazili cenu o 15%. Aspoň tak :).
»