Doprava po Sao Paulu

Na poznávání Sao Paula jsem zatím moc času ani odvahy neměl, ale postupně se tu rozkoukávám. Problém je, že na to aby tu chodil človek po městě pěšky je všechno relativně daleko a ani to tu není moc zvykem. Vychytávkou navic je, že chodníky jsou ve vlastnictví majitelů domů, takže každý si ho udržuje/tvaruje, jak se mu zachce. Člověk aby se furt koukal pod nohy, aby se nepřerazil o nějaký ten hrbol nebo díru a cesta kamkoliv se tak podoba spíš výpravě.

Proto tu asi většina lidí jezdí buď autem nebo MHD. Metro se mi zdá zatím relativně v pohodě a pochopitelné (ale jel jsem s ním zatím jen třikrát) a existuje k němu plánek. Bohužel, nepokrývá moc velkou část města, takže třeba do práce se s ním nedostanu. Resp. dostanu, ale příšernou oklikou a se dvěma přestupy. Autobusy jsou pak úplně jiný zážitek. Linky jsou značené čtyřmístným číslem, což už tak trochu naznačuje, kolik jich tu jezdí. I tak je to asi málo, protože občas je poslední číslo nahrazeno písmenem. Plánek jsem nikde žádný nenašel, zlé jazyky tvrdí, že je to proto, že na to neexistuje dostatek barev :). Takže jediná možnost, kromé internetu, jak hledat spojení je pokusit se vyznat v tlustém atlasu Sao Paula a linkach značených čísly podél ulic. No prostě pěkný chaos. A tak zatím veškerým mým cestám předchází pečlivé plánování kde a na co nastoupit/přestoupit a hledání orientačních bodů, abych věděl kde vystoupit. Taková každodenní bojovka. Na hlášení zastávek se tu bohužel nehraje a všechny jsou na znamení, takže ani počítání stanic není moc efektivní (stanici tu občas označuje jen kus zrezlého železa zaraženého do chodníku, takže člověk opravdu musí vědět co hledá). Maximálně se tak podle času dá odhadnout, jestli je to blízko, o kousek dál nebo daleko. Vystupovat se už bohužel podle něj nedá, protože to co o víkendu člověk jede 10 minut, může ve špičce trvat klidně půl hodiny. Vyhledávání na internetu funguje tak, že člověk zadá odkud kam chce jet a dozví se, jak se tam dostane. Na jízdní řády se tu nehraje (i když to už znám ze Španělska), až to přijede, tak to přijede. A až to přijede, tak hlavně rychle mávat nebo to zas odjede. Na druhou stranu je zas ale třeba uznat, že ulice jsou tu zas značené naprosto perfektně a na každém rohu křižovatky je stojan s názvy ulic, co se na tom rohu potkávají. Takže s trochou předchozí přípravy (vytištění mapy z Google Maps) může člověk neustále sledovat, kde je.

Na obázku nahoře je pak vidět, jak funguje placení jízdného v autobusech. Nastupuje se zásadně předními dveřmi a kousek za řidičem je turniket, kde sedí průvodčí a vybírá poplatky. Pro urychlení je také možné si koupit kartu a místo placení v hotovosti, se jen odpípnout. Stojí to stejně, ale za přestupy na další autobusy během následujících dvou hodin se pak už neplatí. Jelikož turniket je očividně dost úzký (když mám na zádech bágl, tak už je trochu problém se protáhnout), tak za průvodčím visí cedulka, že pokud si člověk vyběhá na dopravních podnicích papír, tak může vystupovat i předními dveřmi. Prostě myslí na všechny :).