Horským pásmem Ekvádoru na sever
První z těch pár dalších zastávek měla být v Riobambě, odkud měl údajně vyrážet vlak směrem Alausí a Nariz del Diablo. Cesta v podstatě od nikud nikam, ale vyhlídky měly být úžasné. Bohužel, od dob vydání průvodce se leccos změnilo a tak vlak už nezačíná v Riobambě, ale v Alausí a cena se mezitím také zdvojnásobila. Takže jsem nakonec na vlak rezignoval, v Riobambě jen přespal a vyrazil hned další ráno dál.
Mým dalším cílem bylo městečko Baňos, ležící na půl cesty mezi vrcholky And a amazonským pralesem v Ekvádoru. Jeho hlavním lákadlem je 64 kilometrů dlouhý sjezd do Puya, jenž je lemován vodopády a neustále se měnící scenérií. To ale trochu předbíhám, protože ještě během odpoledne po příjezdu jsem se vyškrábal na přilehlé vyhlídky a snažil se zahlédnout vulkán Tungurahua, který se před dvěma týdny probudil k životu. Bohužel, mraky byly proti a tak jsem si odnesl alespoň pár pohledů shora na Baňos.
Další den pak přišla řada na již zmiňovaný sjezd. Vodopádů bylo opravdu podél silnice dost, ale až na vyjímky je člověk obdivoval jen z dálky. Ten co jsme navštívili byl z nich největší a dalo se za něj i vlézt. Zajímavý i když docela mokrý zážitek :). Nakonec jsme absolvovali jen první polovičku sjezdu, protože jeden Amík z naší skupiny neustále prorážel pneumatiku a náhradní duši jsme měli jen jednu, takže než pořád lepit, tak jsme to raději zabalili, usadili se v jedné z vesniček podél cesty na oběd a pak jsme se spokojeně nechali vyvézt nahoru autobusem :). Další den jsme pak podnikli další pokus o shlédnutí vulkánu, opět bohužel ne úplně úspěšný, ale chybělo málo.
No a pak už zas bylo na čase zvednout kotvy a vyrazit dál. Dalším cílem byla znovu Latacunga a odtud pak jednodenní výlet k dalšímu vulkánu a laguně Quilotoa. Dorazil jsem tam dopoledne, dokola to oběhnul, užil si super výhledy na všechny strany a v podvečer jsem zas svištěl zpět.
Ráno jsem pak vyrazil k mé poslední zastávce v Ekvádoru, do města po celé Jižní Americe známého svým sobotním trhem, do Otavala. Dorazil jsem tam v pátek odpoledne, takže jsem měl dost času omrknout, kde se co bude další den dít. Sobotu jsem pak začal brzkou ranní návštěvou trhu se zvířaty a zbytek dne pak strávil potulováním se v ulicích města a přesvědčováním se, že nic z toho vlastně nepotřebuji. I tak jsem si na konci dne odnášel klobouk (poté co mi bylo předvedeno jak ho složit mi už nezbyly žádné argumenty proč ho nekoupit) a sadu míčků na žonglování :).
V neděli jsme vyrazili na návštěvu další blízké laguny v kráteru vulkánu a pak už nezbylo než dát definitivně Ekvádoru sbohem a vydat se dál, do Kolumbie