Eco Yoga Village Varsana
Stránky tohohle projektu lákaly na 4 hodiny dobrovolničení denně, večerní lekce jógy a cca 220 Kč za den za ubytování a stravu. K tomu ještě možnost se při práci seznámit s ekologickým zemedělstvím, stavitelstvím atd. Že je to také chrám Hare Krišna? To už byla jen taková třešnička na dozdobení celé téhle akce :). Ale jelikož jsem cítil, že už pomalu zabředám do cestovatelského steretypu, řekl jsem si, že je čas podnikout nějakou menší odbočku od mých plánů a přidal se k dalším dvěma odvážlivcům, kteří tam mířili.
Uvítání pozdravem “Hara Krišna” nám dalo hned na začátku jasně najevo, co budou nejčastější slova, která během našeho pobytu uslyšíme. Popravdě zvedání telefonu se slovy “Hare Krišna” se mi tak líbilo, že jsem chvíli uvařoval, jestli na to také nepřejít :).
Protože jsem dorazili krátce po poledni, tak nám byl hned naservírován velký oběd s komentářem, že tady jsou všichni vegetariáni a tudíž veškerá stava je bez masa a vajec. Což byla pro mě docela nová záležitost a mé odpady po desti dnech takové stravy měly tvar kravských hoviš, moc se jim nechtělo se při splachování potopit a voněly jak tlející květinová zahrádka. Hm, zajímavá zkušenost :))). Tak to funguje vždycky ;)?
Z ekologického zemědělství se vyklubalo plení záhonků a úklid zahrady, ze stavitelství převážně uklizení staveniště a tak aspoň při práci v kuchyni jsem okoukal recept na kukuřičné placky a na mrkvový brownie. Jeden den jsme pak měli štěstí, protože se pořádal kurz stavby z bambusu, takže místo práce jsme se zúčastnili výkladu jak správně vybrat a pracovat s jedním druhem bambusu (guadua), který se tu hojně vyskytuje. To bylo docela dost zajímavé a také dost překvapující, co všechno se z toho dá udělat. Viz například restaurace na jedné z fotek. Mám k tomu i nějaké materiály ve španělštině, pokud by měl někdo zájem. Chlapík který to vedl se také ukázal být asi nejkompetentnější osobou, s kterou jsem měl tu čest pracovat. Zbytek úkolů co jsme dostávali vyvolával pocit, že děti (rozumněj stálí členové komunity) si hraji a dobrovolníci dělají špinavou práci, do které se dětem nechce.
Ale což. Bylo to jen na chvíli, zkusil jsem si jógu, kousek byla vesnička s výbornou horkou čokoládou a i jednu ranní výpravu za ztraceným vodopádem se mi podařilo úspěšně dokončit, potkat při ní pár sympatických místních a prolézt okolí doslova cestou necestou. Takže nakonec jediný kdo si po odjezdu stěžoval, byl můj žaludek a to mohlo být klidně i tím kuřetem, které jsme si dali hned v první restauraci co jsme našli na terminálu v Bogotě ;).