Trek Ciudad Perdida
O tomhle treku jsem uvažoval už od té doby, co jsem vyrazil na cesty, ale dokud jsem nedorazil na karibské pobřeží Kolumbie, nebyl jsem si jistý, jestli ho lze ještě podniknout. V Cartageně jsem zjistil že ano a jelikož většina z party, se kterou jsme prozkoumávali Cartagenu nad tím také uvažovala, dali jsme hlavy (a peníze) dohromady a přesunuli se do Santa Marty. Tam jsme den obíhali agentury, smlouvali jak diví a nakonec srazili cenu o 15%. Aspoň tak :).
Následující den ráno nás pak vyzvedla teréní Toyotka, k naší skupince čtyř se přidal ještě australský pár (se kterým jsme se už seznámili pár dní předtím při návštěvě bahenní sopky u Cartageny) a jeden Amík a jeden Ir a vyrazili jsme za pětidenním dobrodružstvím v dešťném pralese v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. Naším cílem bylo po třech dnech pochodu dojít do místa zvaného Ciudad Perdida (aka Ztracené město) a pak se během dvou dní vrátit zpátky. Měli jsme docela kliku, protože ten samý den s námi vyrážela na cestu jen jedna další skupinka, takže na denní trase nás bylo celkem 17. A i když cesty byly celkem prošlapané, nebyly zas uplně nejjednodušší a tak se to rozprostřelo a člověk měl pořád alespoň trochu pocit, že prochází pralesem a hledá ztracené město. Aspoň trošku ;). Spalo se tak po různu, buď v hamakách nebo na palandách, ale vždycky venku, jen pod střechou, žádné zdi. Skoro každý den odpoledne pršelo, takže kromě prvního a posledního dne se chodilo vždy dopoledne a odpoledne byl relax a schovávačka pod střechou. Ale i když jsme první den totálně promokli, nijak zvlášť to nevadilo, protože do rána byly věci suché a zima je tu skoro neznámý pojem.
Čtvrtý den jsme opravdu Ztracené město našli. Strávili jsme tam bohužel jen pár hodin pod dohledem průvodce, žádný rozchod jako na machu Picchu se nekonal. I tak to stálo za vidění.
Ale největším zážitkem z tohohle treku je určitě cesta samotná, to drápání se do strmých kopců, brodění se za tropického lijáku bahnem a různě překračování říček, které nám stály v cestě.