Týden v Belize
Že Belize bude jiné než Mexiko se ukázalo už při nástupu do autobusu z Chetumalu do Belize City. Místo relativně komfortního (i když většinou brutálně klimatizového) vozu stál na terminálu starý americký školní Bluebird. A řidič a průvodčí místo španělštiny používali angličtinu.
Prvním cílem bylo městečko San Ignacio, v jehož okolí se nachází pár zajímavých mayských ruin. Nakonec jsem navštívil jen ty menší (Xunantunich) a bližší (Cahal Pech), protože na tu nejzajímavější v okolí (Caracol) se nedalo dostat jinak než autem s pohonem 4×4 a jednodenní výlet s průvodcem několikrát přesahoval můj denní rozpočet. A pořád mám ještě v plánu větší a zajímavější místa v Mexiku a Gautemale.
Když jsem i u dalších zajímavých míst v Belize nebyl moc schopen vymyslet autobusovou dopravu, rozhodl jsem se že trocha flákání také ničemu neublíží a přesunul jsem se na ostrůvek Caye Caulker vzdálený 45 minut lodí z Belize City směrem ke zdejšímu podmořskému útesu. Ten je údajně druhý největší na světě (po velkém bariérovém v Austrálii) a sahá od Mexika až po Honduras. Jeden den jsem se tam vydal připálit si záda při šnorchlování a dalších pár jsem strávil čtením knih a povalováním se v hamace. Perfektní využití času :).
No a v neděli zas přišel čas zvednout kotvy a vyrazit znovu do Cancúnu. Na hranicích přesvědčit celníka, že vízum od 31.1. do 2.3. je fakt jen na 30 dní a ne na dva měsíce a voilà, jsem zpět v Mexiku.